Jakub Šiřina (35): „Před zápasem jsem nervózní. Nevím proč, když vím, že mám už něco odehrané v té lize a jen tak by mě nemělo něco rozházet.

Ale jakmile vyletí balón do vzduchu a začne hra, tak tam není nic, jen čistý focus na tu hru a žádný čas na nervozitu. Má to dvě strany mince ten sport. Když se daří, tak je všechno zalité sluncem nic najednou, není problém, všechno je v pohodě, ale když se nedaří, tak člověk musí trošku pracovat i s tou psychikou. A myslím, že potom do toho života se to hodí, že jenom tak něco v životě člověka nerozhází“.

Jakub posbíral velké zkušenosti nejen z domácí ligy, ale také v působení v reprezentaci, kde hrál na pozici rozehrávače. Své působení v národním týmu však ukončil z rodinných důvodů.

Má tak zároveň šanci se více soustředit na svůj opavský ligový tým, se kterým v sezoně 2022/2023 vyhrál mistrovský titul v lize Kooperativa NBL. Do hráčského důchodu se ale rozhodně nechystá. Svou budoucnost si představuje v pozici trenéra. V současné chvíli má trenérskou licenci skupiny B.

„V Opavě hraju pravidelně 30 minut na zápas. Mám nějakou určitou roli, kde mi trenér věří. Kapitána dělám nějakých pár let. Je to víceméně o tom, abych byl taková pravá ruka trenéra, abychom se dokázali pobavit o tom, co a jak by mohlo týmu pomoci. Když je třeba zvýšit hlas, tak samozřejmě se zvýší hlas a někdy to padne na úrodnou půdu někdy ne“.

Jakub je pro mnohé začínající sportovce vzorem, neboť se jeho kariéra basketbalisty začala vyvíjet již v útlém věku. V rozhovoru poukazuje na neochotu mladých hráčů si naložit do svého tréninkového plánu něco navíc, aby si před trenérem zasloužily zápasovou minutáž na palubovce. Podle něj pro basketbalistu kolem 18 let jedna tréninková jednotka nestačí a je třeba si jednoduše přidat.

„Pro sportovce je velmi těžké, když ví, že se nemůže spolehnout na svoje tělo, když je tam nějaké zranění, když jenom sedí a je třeba osobně přítomen na tom zápase na lavičce a nemůže tomu týmu pomoct, tak je to těžké na tu psychiku. Nejvážnější pro mě bylo asi zlomené žebro během zápasu. Dostal jsem ránu zezadu, strašně to bolelo, ale já jsem ten zápas v nějaké euforii adrenalinu dohrál. Ale potom po zápase v nemocnici mi řekli, že to bude zlomené, takže tam přišlo vystřízlivění a delší doba bez basketu“.

Více ve video rozhovoru výše.